Střípky a dojmy z famózního úvodu JMS

Juniorští reprezentanti už za sebou mají tři z pěti závodů letošního JWOCu na severu Itálie a dnes užili volného dne bez závodění k vyladění formy na středeční middle a závěrečné štafety. My si ale v mezičase pojďme více do hloubky připomenout příběh první části juniorského mistrovství světa, která byla pro českou výpravu přehlídkou úspěchů. V Trentinu už totiž čeští závodníci vybojovali dva mistrovské tituly i jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili.

Hned první závodní den, kdy se běžely sprintové štafety, přinesl českým barvám obrovský úspěch – štafeta ve složení Hana Vítková, Daniel Bolehovský, Tomáš Urbánek a Lucie Dittrichová doběhla pro vůbec první titul Česka v této disciplíně a nejen tedy navázala, ale rovnou i překonala své úspěchy z předchozích let. My se ale podíváme ještě o něco více zpět, na to jak vypadal úvod pobytu Čechů v Trentinu a jak se výprava aklimatizovala. Nahlédnout do zákulisí týmu a jeho fungování nám svolil hlavní trenér juniorského týmu Pavel Košárek.

Jak jste se s týmem připravovali ještě v posledních dnech před zahájením Mistrovství?
Celkem standardně, jak to před vrcholnou akcí bývá, odpočinek po cestě, akreditace a návštěva modelových tréninků. Ve čtvrtek model na long Montevaccino, kde už tým absolvoval trénink na jaře, ale teď byla k dispozici nová mapa. V pátek model na sprint v nám známém prostoru v Miole, na který to bylo pár minut klusem od ubytování. V sobotu ráno před sprintovkama týmové rozběhání před snídaní.
Jak probíhalo sestavování soupisek pro sprintové štafety?
Soupiska byla navržena na základě dlouhodobé či aktuální sprintové výkonnosti a zároveň se snažíme na jednotlivé úseky vybrat vhodné typy závodníků.
Děláte s týmem nějakou společnou přípravu večer a těsně před závodem?
Tak určitě! Po vydatné večeři si sedneme, řekneme info k závodu s novinkami z team leader meetingu a řekneme si, co lze v závodě očekávat dle dostupných informací a mapových podkladů.

Příprava na modelový trénink (autor: Jakub Šrom)

Sobotní závod v městečku Levico Terme ale nepřinesl úspěchy pouze A štafetě, skvěle bežely všechny české týmy na startovní čáře (B štafeta skončila 4. a C štafeta 21. – kompletní článek najdete zde) a na sprint následující den tak Češi mohli přicházet plní optimismu. No a v uličkách malebného městečka Cembra se ukázalo, že tento pocit byl oprávněný, když už po dvou dnech závodění činila bilance české výpravy jeden kus od každého cenného kovu. Zásluha to byla Daniela Bolehovského, který skončil na druhé příčce a Lucie Dittrichové, která doběhla třetí. (celý článek o sprintovém závodě najdete zde)

Při pohledu na obě mapy je hned vidět, že se jednalo o technicky náročný závod vyžadující od reprezentantů rychlé myšlení a perfektní soustředění, neboť úzké uličky, na spoustě míst různě propojené malými průchody, daly staviteli opravdu plejádu možností, jak nakreslit trať hodnou světového klání.

Závěrečnou pasáž měly obě kategorie velmi podobnou (nahoře vidíme trať juniorek), od kontroly 14 dokonce naprosto stejnou. Byla to ale právě tato část trati, v centru propojeném skoro jako pavučina a ještě okořeněném několika umělými překážkami, která rozhodla o medailistech a medailistkách tohoto závodu. Mezi juniory se v této části pořadí přelévalo opravdu kontrolu od kontroly a i mezi juniorkami stále probíhal lítý souboj. Lucie Dittrichová do této technické pasáže vbíhala ještě na ‚bramborové‘ pozici, ovšem už na kontrole 13 se dostala před Francouzku Fanny Delahaye a během dalších kontrol svůj náskok postupně zvyšovala. Dole je vidět jedna z posledních, ovšem zároveň nejzásadnějších voleb sprintového závodu ještě na předsběrnou 18. kontrolu a její tři varianty: ta ideální v podání zelené Lucie Dittrichové vedla středem, poté se stočila ostře doleva, aby se vyhnula švábu a nakonec zatočila kousek ke kontrole. Byl to právě ale tento postup, který finálně pojistil bronz pro českou závodnici, neboť právě Francouzka jej šla zprava. Pro zajímavost je přidána i levá varianta, kterou vzala Švýcarka Seline Sannwald, jejíž náskok byl ovšem v tu chvíli již tak dominantní, že o své prvenství kvůli této volbě nepřišla. I podle přesných mezičasů rozdíl mezi středovou a ostatními volbami činil 8-12 sekund. Zajímavé zároveň je, že díky této správné volbě na stejném postupu vydělal i Daniel Bolehovský a vynesl se tak ze 3. na 2. pozici.

Jeden postup, tři varianty (vzhledem k pochopitelné nepřesnosti GPS v úzkých uličkách spíše náznaky variant)

Nový týden pak junioři a juniorky otevřeli závodem na trati královské – klasické. Tu pořadatelé připravili v kopcovitém podhorském terénu mezi městečky Civezzano a Albiano, jenž závodníky prověřil jak mapově, tak fyzicky – a to ještě více kvůli pokračujícím vedrům. Ani to ale Čechy nezastavilo a přišel tak čas radovat se z druhé zlaté medaile tohoto JWOCu – Daniel Bolehovský vybojoval s více než minutovým náskokem titul mistra světa. Mezi juniorkami se nejlépe dařilo Viktorii Škáchové, která zopakovala své páté místo ze sprintu a ani při vyhlášení výsledků klasiky tak nechyběla na velkém pódiu. (kompletní článek o longu si můžete přečíst zde)

Jak už je u longu zvykem, rozhodovalo se hlavně na volbách, my se podíváme zblízka na tu nejdelší z pánského závodu, jež katapultovala Daniela Bolehovského do vedení, které si donesl až k cílové čáře. Jedná se o postup mezi kontrolami 10 a 11, ještě tedy kolem úvodní až střední pasáže trati (zhruba mezi 25. a 40. minutou). Na rozboru postupů nejrychlejší šestice vidíme, že většina závodníků brala určitou variantu postupu středem, kdy na první vidlici cest odbočili vlevo, pokračovali po cestě a nakonec se vypořádali s kopcem na konci, tyčícím se mezi nimi a kontrolou (většina jej oběhla, ovšem na úplném vršku je vidět dvojice Derlot-Toyryla, kteří se přes vrch vydali napřímo), oproti tomu Daniel Bolehovský (zde vidět jako tmavě modrá linka v dolní části mapy) se vydal obloukem zprava, poté chvíli stoupal po pěšině v zarostlejším terénu a naopak závěr postupu již běžel rychle po silnici a přímo ke kontrole. Tato varianta sice ještě o pár vteřin nestačila na tu, již zvolil při svém postupu středem Švéd Wilmer Selin (kterému to také pomohlo k finálně stříbrné medaili po špatně rozběhnutém úvodu – na mapě jako tmavě zelená linka veprostřed), ovšem byla rychlejší než všechny zbylé varianty a dostala Bolehovského před do té chvíle vedoucího Švýcara Loic Bergera (ten je zde v barvě tyrkysové – vidíme že od Selina se oddělil během stoupání k silnici, kdy Švéd běžel po pěšině přímo do kopce, zatímco Švýcar to vzal šikmo lesem a ze zde uvedených závodníků se mu dařilo skoro nejhůře – ztratil na tomto postupu více než minutu). Zajímavá je i varianta bronzového Španěla Alejandro Garrida Diaze, který začal stejně jako většina ostatních, ale oddělil se již uprostřed postupu a místo obíhání svahu se pustil přímo přes něj. I tato varianta se ale ukázala jako validní, na Bolehovského ztratil 4 vteřiny, na Selina 14.

No a jak vnímala první den lesního závodění sama hlavní hvězda české výpravy? O své dojmy se s námi podělil Dan Bolehovský.

Jaké to je zvládnout takovouhle změnu tempa, ze sprintu rovnou na long?
Moc těžký to nebylo, tím že se šlo z rychlejšího závodu na pomalejší, tak to bylo v pohodě. Mnohem těžší na tom bylo to, že to byl třetí závodní den a už mě dost bolely nohy a musel jsem se přemlouvat k tomu abych tlačil na pilu, i když mi přišlo, že sotva klušu.
Obhajoval jsi loňský bronz, mělo to nějaký vliv na nervozitu před či během závodu?
Spíš jsem to vnímal jako motivaci. Loni mi titul utekl na jednom dlouhém postupu a kdybych vzal správnou volbu, tak by to snad dalo. A tak jsem to chtěl letos napravit a povedlo se.
Bylo v lese něco, co tě překvapilo, nebo jsi byl na terén a stavitele připravený?
Asi jsem čekal zajímavější trať. Prostor toho nabízel mnohem víc a řekl bych, že jsem během přípravy dokázal postavit zajímavější tratě. Takovou třešničkou na dortu byla špatně postavená kontrola – K17 na nezmapované kupce tak 30 metrů jihovýchodně.
Nejdelší volbu jsi šel jinudy než většina ostatních – jak jsi nad ní uvažoval?
Ze začátku mě nejvíce lákal postup rovně, ale věděl jsem, že na něm můžu ztratit a že radši pošetřím síly na cestě. To byl také důvod volby zprava a zprava, protože kopec se stoupal po cestě narozdíl od postupu zprava, zleva.

Reprezentanti dnes měli volný den, který strávili poctivě přípravou na zbývající závody a už ve středu se junioři a juniorky utkají na krátké trati, z níž si minulý rok odvezli zlatý double. Závod bude probíhat v okolí obce Baselga di Pinè, v prostoru velmi blízko tomu z longu. Pořadatelé slibují pro většinu závodu les dovolující rychlý běh, ovšem také s řadou terénních detailů, jež nenechají závodníky usnout na vavřínech. Šampionát pak vyvrcholí ve čtvrtek kláním štafet, také v prostoru velmi blízkém jak klasice, tak hlavně middlu.

Jak se ale na další dny připravuje a těší český tým? I na to jsme se jich zeptali a na následující otázky nám odpovídají trenér Pavel Košárek spolu s Viktorií Škáchovou a Danielem Bolehovským.

Jak jste s týmem strávili volný den?
Pavel Košárek: Hlavně jsme si odpočali, déle jsme se vyspali a před obědem vyběhli na společný model pro krátkou trať a štafety. Po obědě jsme si dali šlofíka a večer příprava na další závod.
Jaká je teď nálada v týmu, po fenomenálních sprintech a úspěšné klasice?
Dan Bolehovský: Atmosféra v týmu je naprosto skvělá. Košík a zbytek realizačního týmu se o nás starají naprosto parádně a všichni se kamarádíme se všemi. Samozřejmě občas je někdo zklamaný nebo nespokojený s výkonem, ale vždy se zvládneme navzájem podpořit a proto tu většinu času převažuje smích a dobrá nálada.
Viki Škáchová: Nálada v týmu je vždycky super, nehledě na výsledky; ale samozřejmě, že takhle máme o důvod víc slavit a radovat se.
Jak to tak osobně cítíte na další závody, můžeme vás vyhlížet i dál na nejvyšších příčkách?
Dan Bolehovský: Osobně si to pokusím užít. Hlavní cíl jsem si už splnil, takže plánuju jít do zbylých závodů s klidnou hlavou a s vědomím že když se to nepovede, tak můžu být stejně spokojený. Na druhou stranu vím, že na to mám, a tak udělám maximum pro co nejlepší výsledek.
Viki Škáchová: Osobně teď cítím hlavně nohy… Uvidíme, co si stavitel připravil, nicméně na vysokých příčkách můžete vyhlížet kohokoliv z týmu.

Jak tedy vidíte, český tým je i na druhou část JWOCu připraven parádně a my jen budeme držet palce, ať se daří alespoň tak dobře, jako doposud!

A na závěr ještě připomeneme, že závěrečné štafety si ve čtvrtek ráno můžete naladit v přímém přenosu na ČT Sport, který začíná v 8:50, a zafandit juniorským reprezentantům i na dálku!