Jan Šedivý: Osobní prožitek je pro mě stále zásadní zdroj inspirace pro trénování

Se šéftrenérem reprezentace Honzou Šedivým jsme před začátkem sezóny pořídili velký rozhovor. Většina z něj týkající se plánů na nadcházející sezónu, jejích vrcholů i významných změn v organizaci reprezentace, byla otištěna v časopisu Startovka a je k dispozici i v její online verzi. Před prvním ostrým startem do sezóny přinášíme druhou část rozhovoru, v níž se mimo jiné dozvíte podrobnosti o zimní přípravě reprezentačního týmu či o dalších plánovaných akcích.

Honzo, tento týden odstartuje sezóna prvním domácím šampionátem. Pojďme se ještě vrátit k loňskému roku. Jaká podle Tebe loňská sezóna byla?

Loňská sezóna měla své silné momenty, ale i období, která nebyla úplně podle našich představ. Díky podařenému podzimu a hlavně skvělému závěru – vítězství Tomáše Křivdy a pódiovému umístění Terezy Rauturier – na ni ale nakonec můžeme vzpomínat velmi pozitivně. Samozřejmě jsme se ale snažili vrátit i k těm méně povedeným věcem a přes zimu jsme řadu z nich řešili. Uvidíme, jestli se z toho dokážeme poučit a posunout se zase o kousek dál.

Jaká byla zimní příprava a co bylo její hlavní součástí?

Na počátku roku proběhly dva kempy – v Jizerských horách a v okolí Písku. Jizerky byly spíše o fyzičce, pohovorech a snad i teambuildingu, v Písku to bylo čistě o orienťáku. Obě akce byly myslím perfektní, jen Písek měl být delší. I když je v únoru vždy nejisté počasí, tak to bylo asi zbytečně defenzivně naplánováno.

V Jizerkách jste docela velkou část tréninků absolvovali na běžkách. Jaký máš názor na zařazení běžeckého lyžování do zimní přípravy?

Osobně jsem velký milovník běžek a nedám na ně dopustit. Jsou pro tělo úlevou i tréninkem v jednom a věřím, že dokážou prodloužit i kariéru. Samozřejmě to není náhrada běžeckého tréninku, to je nepochopení. Ten musí být v určité míře zachován vždy, ale třeba jako navýšení aerobního času to funguje skvěle.

Někteří z reprezentantů pak zamířili do Afriky, většina z nich tam už byla poněkolikáté. Zimní kempy tam absolvuje spousta vytrvalců. Co na takové soustředění říkáš a mají podle Tebe dobrý efekt?

Pobyty v Africe jsou z mého pohledu naprosto individuální záležitost z mnoha pohledů – ekonomického, časového, sociálního, ale i fyziologického. Když jsme dělali před asi pěti lety krev před a po akci, dvěma závodníkům se klíčové hodnoty vůbec nezměnily. Navíc to zimní načasování je směrem k vrcholům hodně vzdálené a bez nějaké opakované expozice v nadmořské výšce není ani funkční. Takže pokud není někdo úplně maximální profík na hraně potenciálu, věřím, že se dají najít lepší možnosti zhodnocení času a peněz pro rozvoj. Na druhou stranu pro tu absolutní špičku je to určitě způsob, jak se o kousek posunout, a tihle závodníci už jich moc nemají, takže pro ně to smysl jednoznačně má. Každopádně se každý rok hlavně modlím, aby se celá výprava vrátila v pořádku bez zranění.

A ještě jedna otázka (nejen) k zimní přípravě. Jaké místo má podle Tebe v přípravě posilování – a to jak pro reprezentanty, tak pro výkonnostní běžce?

Posilování letos poprvé řešíme systematičtěji v rámci celého týmu. Naši fyzioterapeuti (Jakub Novák, Vojta Palouš a Jáchym Kolář) nám připravili systém cviků na míru podle našich typických problémů. Cílem je prevence zranění, zlepšení stability a neuromuskulární kontroly, zvýšení běžecké ekonomiky a rozvoj mobility i silové vytrvalosti. Není to žádná magie – většinou jde o upravené cviky, které všichni známe. Důležité pro mě ale bylo, aby šly cvičit i doma nebo na cestách s běžnými pomůckami. Máme k tomu i videa a průběžně to kluci kontrolují, zatím se mi zdá, že to funguje. Hodně tomu fandím.

Řešíš se svěřenci také regeneraci, kompenzaci a stravu? Jak velký význam to podle Tebe ve vrcholovém sportu hraje?

Regeneraci trochu necháváme na závodnících. Když vidím, kolik válců, masážních pistolí a podobných doplňků všude taháme, doufám, že to nikdo nepodceňuje. V rámci možností pak máme k dispozici fyzioterapeuty. Spánek pak beru jako naprosto nedílnou součást tréninku (kdo mě zná, tak ví, že nežertuji, smích). Stravu jsme hodně nechávali na závodnících, ale letos se i v této oblasti pokusíme trochu pomoci. Na obou dosavadních akcích s námi byla Jana Benešová – specialistka na výživu. Její systém práce je na individuální bázi, ale pojede s námi i na mistrovství světa a první kolo SP, tak uvidíme, jak to bude fungovat. Výhodou Jany (ale i psycholožky Vendy) je, že máme v realizačním týmu více žen (kromě občasných fyzioterapeutek), a nebojím se říct, že doslova kultivují naše prostředí.

Zmiňuješ Vendy Rusou. Jak hodnotíš její zapojení do týmu v podobě pomoci s mentální přípravou? Má to na reprezentanty pozitivní vliv?

Myslím, že psycholožka nic sama o sobě nezmění. Mít berličku, že mám psycholožku, a tím je to odškrtnuto, není funkční rovnice – najednou tím nebudu mít správnou techniku a výsledky. Za mě je důležité, že Vendy odborně pojmenovává a vysvětluje určité jevy, které v OB nastávají, a postupně nabízí možnosti, jak je řešit. U Vendy je navíc nesporná výhoda, že si sama vše prožila, takže je to autentická záležitost, což je obrovská přidaná hodnota. Věřím, že Vendy má co nabídnout nejen repre, ale ve spojení s metodikou a Radovanem třeba i šířeji v rámci rozvoje závodníků.

Jak moc využíváš své vlastní závodní zkušenosti pro přípravu závodníků? Co se jim snažíš předat pozitivního ze své sportovní kariéry?

Osobní prožitek je pro mě stále naprosto zásadní zdroj inspirace. Teorie v OB je buď zastaralá, nebo bez větší hloubky, a za mě je těžké si někde něco nového najít. O fyzické přípravě hodně čtu, ale nemám k tomu z tréninku instantní zpětnou vazbu jako třeba atletický trenér, který je každý den mezi atlety a třeba ještě využívá moderní systém měření odezvy. Někdy mám chuť si po přečtení nějaké knihy určitý systém trénink na sobě zkusit, ale už na to nemám ani motivaci, ani zdraví. Takže začínám být v tomto ohledu bohužel spíše teoretik.

Pojďme k nadcházející sezóně. Kromě hlavních vrcholů, o kterých jsme mluvili v rozhovoru do Startovky, tedy sprintovém MS v Itálii a domácím světovém poháru ve Vyšším Brodě, vás toho čeká mnohem víc…

Na jaře logicky upřednostňujeme přípravu směrem k sprintovému MS, ale ani na lesní linku letos nezapomínáme. Na 1. kolo světového poháru nechceme předčasně nikoho nechat vrcholit formu, a tak ani není zahrnuté v kritériích pro mistrovství světa. Naopak 2. kolo světového poháru ve Švédsku už bude důležité, a to zejména pro psychiku. Akademické mistrovství světa v Portugalsku je už téměř sprintová akce (3 sprinty + middle), což je trochu škoda, ale díky křížení s lesním domácím světovým pohárem se nám to vlastně hodí. V Portugalsku bych byl rád, kdyby se třeba někdo z druhého sledu ukázal, že jsme na něj neoprávněně zapomněli, a dal nám to výsledky jasně najevo.

Na podzim pak reprezentaci čeká mistrovství Evropy, kde se bude soutěžit v lesních disciplínách…

Mistrovství Evropy v Litvě je dle našich cílů třetí nejdůležitější akce sezóny. Tradičně se nám v tomto typu kalendáře na ME moc nedaří. Letos nás ale čeká navíc jeden kemp do Litvy (a to díky přírůstku v realizačním týmu). Takže uvidíme, co to spolu s rozšířenou specializací závodníků v týmu přinese. Technicky mohou být závody v Litvě možná nejhezčí v sezóně, takže pokud bych tam chtěl uspět, asi by to nemohlo být o jedné týdenní přípravě. Každopádně to bude dobré zrcadlo, jak na tom technicky náš tým je v době sprintové.

A ještě jedna otázka týkající se nového projektu akademického střediska OB, které vzniká v Liberci. Co tomu říkáš?

Hodně si od toho slibuji, protože třeba ve Francii generuje podobné centrum závodníky špičkové úrovně. Ale úspěch celého projektu je ještě daleko, bude záležet na mnoha faktorech – na zájmu závodníků, podpoře školy nebo i na tom, aby tým měl „drajv“ a hned od začátku tam vznikla správná sportovní kultura. Každopádně poloha centra a předběžně domluvený šéf projektu a jeho „duchovní otec“ – Robert Heczko – slibují, že by se to mohlo povést.

Úvodní foto: IOF / Klement Kelén