Od Švýcarů vždycky čekám překvapení, říká před startem světového poháru sprintový kouč Dawid Stefanski
Už odpoledne ve Švýcarsku odstartuje první kolo světového poháru v orientačním běhu. Svou první ostrou premiéru v českém týmu si tam odbude i nový sprintový kouč Dawid Stefanski. Co očekává od švýcarských terénů a stavitelů? Co ho přivedlo k českým barvám a jak si s týmem sedl? V čem vidí jeho největší sílu a kde naopak prostor ke zlepšení? Nejen na to jsme se ho zeptali v následujícím rozhovoru.
Ahoj Dawide! První kolo světového poháru ve Švýcarsku startuje už za chvíli. Jaké výzvy očekáváš od terénů a závodních tratí?
Ve Švýcarsku můžeme vždycky čekat nějaké překvapení. V minulých letech jsme už běhali na střeše, loni zase v garáži. Možná nás čeká nějaké bludiště nebo otevření nějakého soukromého pozemku. Bude to tady kombinace míst, kde bude třeba pečlivěji číst mapu v úzkých průchodech, a pak zase zrychlit na delších rovných úsecích. Určitě můžeme od Švýcarů očekávat tratě vysoké kvality.
Je tady navíc nové pravidlo, které organizátorům sprintových závodů umožňuje nesdělovat předem informace o délce tratí a počtu kontrol. Myslím, že to tak sprinty ještě více zpestří a závodníkům ztíží předzávodní přípravu.
Na co jste se s týmem při přípravě na toto kolo světového poháru zaměřili?
Hlavní důraz klademe vždycky na terén. Snažím se závodníky připravit na všechny výzvy, které je mohou na trati potkat. Protože už dopředu známe všechny arény a embargované prostory, kreslím také dopředu vlastní orienťácké mapy závodního prostoru. Jako atletický trenér navíc závodníkům předávám i některé poznatky, které mohou využít při fyzické přípravě na konkrétní závod.
Na programu nechybí knock-out sprint, který je pořád relativně mladou a stále se vyvíjející disciplínou. Co u něj považuješ za klíč k úspěchu?
V KO sprintu je teď velmi důležitá taktika a fyzická kondice. Když se v jeden den běží čtyři kola, je důležité šetřit síly, aby člověk všechna ta čtyři kola zvládl. Je tedy třeba ve vyřazovacích kolech hrát chytře, šetřit síly na závěrečnou část a zároveň se nenechat vyřadit. Zejména když mají všichni stejnou trať, rozhoduje se o výsledku většinou až v cíli. Klíčová tedy může být i schopnost zrychlit na posledních 200 metrech trati.
A co bys z pohledu českého týmu považoval tento víkend za úspěch?
V prvním kole světového poháru je vždycky těžké odhadovat výsledky. Je tu spousta běžců, kteří se chtějí předvést a jsou hladoví zase závodit. Pro sportovce je první závod navíc další extra stres. Ale už před začátkem sezóny bylo vidět, že český tým je dobře připravený. Ukázaly to i výsledky v některých mezinárodních sprintech v předchozích týdnech. Doufám, že se co nejvíc závodníků dostane do vyřazovacích kol KO sprintu a ve štafetách budeme bojovat o TOP 6!
Pojďme ještě k tobě. Nedávno jsi přišel k českému týmu jako nový sprintový trenér. Jaká je vlastně tvoje orieťácká minulost?
S orienťákem jsem začal v roce 1998, když jsem byl ještě malý. Když mi bylo 15 až 20, tak jsem byl i členem polského národního týmu. Vždy mě ale zajímal proces tréninku i to, jak trénovat ostatní. Hodně mě toho naučil můj tehdejší klubový trenér Tadeusz Rutkowski. Pak jsem studoval tělesnou výchovu, kde jsem získal magisterský titul jako atletický trenér. Později jsem získal i licenci trenéra orientačního běhu.
Od roku 2016 jsem pak byl trenérem polského týmu a do loňského roku taky lotyšského. Byl jsem tedy na všech významných soutěžích za posledních devět let. Jsem navíc i trenérem orienťáckého klubu IGTISA, kde naše ženy pravidelně bojují o přední pozice na 10mile a Venle. Jinak bydlím ve Vratislavi, takže docela blízko českých hranic. No a někdy mě můžete potkat i na závodech v Česku, protože tady běhám za KOB Choceň.
A co tě k trénování českého týmu vlastně přivedlo?
Jednoduše jsem narazil na inzerát, že český tým hledá nové trenéry. A po několika rozhovorech s šéftrenérem Honzou Šedivým jsem se ocitl právě tady :-).
Věřím, že k vybudování silného týmu je zapotřebí kvalitní trenérské zázemí. A právě to se mi tady líbí – že se soustředíme na naši práci a můžeme tak běžcům pomáhat efektivněji! Pro mě je to ale také velmi cenná zkušenost. Pracovat s Šéďou, Radkem a Márou… sledovat, jak pracují, a zároveň se díky tomu i sám zdokonalovat.
Během zimy jsi už s týmem absolvoval několik soustředění. Jaké jsou tvé dojmy a jak sis s ostatními v týmu sednul?
Jo, atmosféra v týmu se mi moc líbí. Všichni jsou velmi profesionální a tréninkovému procesu i přípravě se věnují naplno. Většinu běžců už znám, protože jsme se potkávali na závodech nebo jsme spolu absolvovali nějaké společné soustředění.
Jakým jazykem teď vlastně v týmu hlavně mluvíte?
Už docela dobře rozumím česky, jen při mluvení mi ještě sem tam sklouznou nějaká ta polská slova :-). Ale samozřejmě když jde o něco složitějšího, mluvíme anglicky. Je to i pro sportovce lepší, protože angličtinu pak stejně musí používat při mezinárodních akcích. Takže v podstatě je to mix češtiny, polštiny a angličtiny.
Jaké jsou podle tebe silné stránky současného českého sprintového týmu?
Jednou z největších předností je určitě to, že tým je poměrně mladý. Už teď máme závodníky s velmi dobrými výsledky v juniorské kategorii i mezi dospělými. Myslím si, že tato kombinace může pomoci mladším závodníkům se zlepšovat, a ti starší naopak můžou cítit, že jim mlaďáci pořád dýchají na záda.
A vidíš někde prostor pro zlepšení?
Myslím, že v každé středoevropské zemi je vždycky velký prostor pro zlepšení v navigačních dovednostech. Z fyzického hlediska jsme vlastně stejně silní jako ostatní národy, jen potřebujeme dosáhnout lepší rychlosti při čtení mapy. Samozřejmě věřím, že přítomnost všech nových trenérů v týmu bude pro běžce v tomhle směru přínosem!
