Lucka Ditrichová: Ani po doběhu poslední závodnice mi vůbec nedocházelo, co se mi povedlo

Lucko, velká gratulace k výkonům na MS. Jak šampionát s odstupem pár dní hodnotíš? Byl to pro Tebe vlastně již druhý šampionát mezi dospělými, vloni jsi – ještě věkem juniorka – závodila i ve Finsku.

Moc děkuju! I teď, s odstupem pár dní, pořád nedokážu moc uvěřit, co se mi na MS povedlo. Mít medaili hned první rok mezi dospělými a navíc ze sprintu… nemám slov. Ještě když vezmu v potaz, že jsem na začátku roku moc nevěděla , jestli právě sprinty a účast na MS je to hlavní, kam chci tuhle sezónu směřovat.

Jaké jsi měla letos před odjezdem cíle?

Do Itálie jsem odjížděla s vědomím, že poslední dny/týdny přípravy probíhaly téměř podle plánu a cítila jsme se dobře. Ale to, že bych mohla útočit na medaile, jsem si opravdu nemyslela.

Pojďme rovnou k závodu ve sprintu, kde se Ti podařil skvělý výsledek a po 14 letech jsi pro Českou republiku vybojovala medaili. Jak ses cítila před startem a jaká jsi měla od sebe očekávání? S jakým umístěním bys byla spokojená?

Před startem kvalifikace jsem byla, na mé poměry, poměrně hodně nervózní. I když se člověk cítí připraven, nikdy neví, jak jsou na tom ostatní. Nicméně kvalifikace se mi povedla a do finálového závodu dodala i trochu sebevědomí.

Oba závody se konaly v jeden den, takže moc času na odpočinek a urovnání myšlenek mezi nimi nebylo. Navíc ženský závod se běžel až po tom mužském, takže jsme musely být i poměrně dlouhou dobu v karanténě, což nebylo nic moc komfortního, obzvláště v dost teplém počasí, které v Itálii celý týden panovalo. Ale v týmu převládala celý den fajn atmosféra, takže musím říct, že před finálovým závodem jsem nebyla už ani tak nervózní jako ráno. Před startem jsem si říkala, že chci jít hlavně závod bez žádného velkého zádrhelu a TOP20 bych brala všema deseti!

Jak finálový závod probíhal?

Upřímně řečeno, ze samotného závodu (především jeho začátku) jsem neměla moc dobrý pocit. Hodně často jsem se zastavovala a dočítala mapové detaily. Poté jsem asi v polovině trati začala potkávat v protibězích přede mnou startující Ritu Maramarosi, kterou se mi pár kontrol před cílem povedlo i doběhnout, což mě nakoplo a dodalo trochu sebevědomí. Pár kontrol jsme běžely spolu, ale pak se na dlouhém závěrečném postupu opět rozdělily a každá si šla svůj postup (já spíš ten horší). To, že nejdu zas tak špatný závod, jsem zjistila až v cílové rovince, kdy jsem viděla, že běžím na průběžné druhé místo. Ale přeci jen, většina nejlepších startovala až za mnou. Takže ani po samotném doběhu jsem nedoufala , že by z toho mohl být tak super výsledek.

Jaké pak byly pocity, když jsi zjistila, že máš medaili?

Když doběhla poslední startující Hana Lundberg a můj bronz už byl „jasný“, vůbec mi nedocházelo, co se mi povedlo. Byl to opravdu neskutečný, ale zároveň zvláštní pocit. Člověk byl z ničeho nic „středem pozornosti“, musel dávat spoustu rozhovorů… O to víc bylo příjemnější, když jsem pak mohla sdílet radost společně s Terkou, která byla čtvrtá, a společně si užít medailový ceremoniál.

S jakým nastavením hlavy jsi pak šla do KO sprintu a jak jsi tam spokojená se svým výkonem?

KO sprint je hodně nevyzpytatelná disciplína. V kvalifikaci rozhodují opravdu malé detaily a i menší zaváhání může člověka vyřadit z finálových bojů. To se naštěstí nikoho z českého týmu netýkalo, a tak jsme všichni mohli nastoupit další den do finálových rozběhů.

Do čtvrtfinále jsem vstupovala s vědomím, že zde už nebude opravdu nic zadarmo a člověk bude muset bojovat a dát do toho všechno. Můj boj skončil v docela hektickém semifinále na celkovém 8. místě. S kratším odstupem to hodnotím jako velký úspěch, i když po samotném doběhu jsem byla mírně zklamaná, když mi o kousek uteklo finále mou vlastní chybou a nezkušeností (úsměv).

Jak jste si jako tým užili Terčino zlato a jaká byla nálada v týmu před závěrečnými sprintovými štafetami?

Terčino zlato bylo (a stále je) něco neskutečného. Myslím, že v týmu panovala úplná euforie. Když stojí někdo, koho znáte, na pódiu a vy s ním můžete zpívat českou hymnu a sdílet radost se všemi v týmu, to je prostě nepopsatelný.

Nálada v týmu před sprintovými štafetami (zejména v ženské části týmu) byla dobrá a věřili jsme si na dobrý výsledek. I když například třeba Tom Křivda byl z průběhu šampionátu zatím trochu zklamaný a nepředvedl zatím to, na co měl. A možná i proto jsme do toho všichni chtěli dát naše poslední zbytky sil a zabojovat o nejlepší příčky. Zároveň jsme ale věděli, že ostatní týmy mají opravdu nadupané sestavy a bude hodně těžké bojovat o TOP umístění.

Velká bedna je skvělý výsledek. Jak ho hodnotíš Ty sama?

TOP 6 na mistrovství světa je skvělé. Celý tým do toho dal všechno. A přestože jsme možná pomýšleli trochu výše, myslím, že bychom měli být spokojení. Je vidět, že ve sprintových disciplínách je konkurenceschopných mnoho národů a každý chce bojovat aspoň o velkou bednu.

Jak bys zhodnotila letošní změny v reprezentačním týmu? Od letoška s vámi na sprintové disciplíny spolupracuje David Stefanski, jak moc vám to v přípravě na šampionát pomohlo?

Myslím, že to byl skvělý krok. David nám opravdu hodně pomohl. Udělal s námi obrovský kus práce. Jak třeba v teoretické přípravě, co se týče map, stavba tratí, tak například i v týmu šířil dobrou náladu a naladění na závody. Řekla bych, že mezi nás skvěle zapadl a je nedílnou součástí týmu.

A co Jana Benešová a její nutriční poradenství, které se na šampionátu překlopilo do praktické podoby s tím, že vám také připravovala jídla?

S Jančou máme tu možnost probírat právě stravu a výživu. Myslím, že tomu všemu hodně rozumí a je skvělé mít možnost se obrátit na profíka a nechat si v něčem poradit. Teď v Itálii se o nás starala především jako náš šéfkuchař a myslím, že nikdo z týmu na ni nedal dopustit. Naše bříška a jazýčky měly celý týden opravdu super péči!

Jaké máš plány dál během léta, uvidíme Tě na světovém poháru ve Vyšším Brodě?

Teď si dám po MS pár dní od běhání pauzu. Bohužel na žádné delší dovolenkování není čas, jelikož nás už za pár týdnů čeká právě domácí kolo světového poháru na Šumavě, kde bych chtěla určitě startovat a předvést nějaké kvalitní výkony. Takže následujících pár týdnů budu tréninkově směřovat právě tam. Po svěťáku nás pak čeká příprava na ME v Litvě. Takže můj zbytek léta bude hodně orienťácký. Uvidíme, jestli se najde čas i na nějaké kratší odpočinutí.

Prozradíš nám své cíle na světovém poháru? S jakými výsledky bys byla spokojená?

Doufám, že se mi po jarní sprintové části sezóny podaří se zpět přeorientovat do lesa a být zde konkurenceschopná. Nicméně konkrétní výsledkové cíle si spíše nedávám. Chtěla bych být hlavně spokojená se svými výkony a užít si (doufám) skvělou domácí atmosféru.

Myslíš, že se budeš specializovat spíš na sprintové disciplíny, nebo bys chtěla závodit na nejvyšší úrovní i v lesních disciplínách? A jakou orienťáckou disciplínu máš nejraději?

Doufám, že sprintová specialistka ze mě nebude (smích). Přeci jen je mi orienťák v lese trochu bližší. Bronzovou medaili právě ze sprintu bude ale hodně těžké překonat. Nicméně kdybych si měla vybrat oblíbenou disciplínu, bude to spíše nějaká v lese.

Foto: IOF Kristina Lindgren