Lucie Semíková: Finále na klasice byl jeden z nejpovedenějších závodů sezóny
Lucko, velká gratulace k mistrovskému titulu a obhajobě z loňska. Zvítězila jsi s poměrně velkým náskokem. Jak pro Tebe závod probíhal?
Ahoj a děkuju. Do závodu jsem šla s nastavením, že do toho zkusím šlápnout už od začátku. Byl to trochu risk, nevěděla jsem, co od sebe na tak náročné klasice po sprintovém létě můžu čekat. Skočila jsem do závodu teda celkem rychle, vzala dobrou volbu na dvojku. V protiběhu jsem potkala na cestě Denču, která šla směrem na čtvrtou kontrolu. Pocitově mi přišlo, že trochu stahuju, to mě povzbudilo makat dál. Hezky mi to ubíhalo. Dávala jsem si čas na volby, a když jsem nic lepšího neviděla, snažila jsem se volit postup co nejvíc rovně. Na 10. kontrolu jsem úplně nezvládla směr a pustila jsem se trochu zbytečně do hustníku, kde jsem se zasekala v ostružinách víc, než jsem musela. Dlouhá volba zpátky přes kopec už byl spíš morální boj ze sebe ještě vymáčknout poslední síly. Konec závodu jsem zvládla bez chyb, pak už jen přetrpět dlouhý doběh po louce do cíle. Závod byl jeden z nejpovedenějších závodů sezony, jsem moc spokojená (úsměv).
Věřila sis před víkendem, že se Ti povede obhájit?
Závody na Skřítku v Jeseníkách mi ukázaly, že jsem to v lese za měsíc sprintů nezapomněla. V sobotu na kvalifikaci jsem ale dělala chyby, a i když mi přišlo, že se fyzicky šetřím, byla jsem pak večer hrozně unavená. Takže jsem asi po sobotě byla trochu víc nohama na zemi a nějaké myšlenky na obhájení šly trochu stranou. Prostě jsem šla do lesa s tím, že to zkusím a snad tam fyzicky neshořím.
Jak jsi zmínila, před klasikou jste se v létě zaměřovali v rámci ME hlavně na sprintové disciplíny. Bylo těžké dostat se zase do tréninků v terénu?
Rozhodně jsem si myslela, že to bude těžší. Před víkendem v Jeseníkách jsem šla kratší terénní úseky, což byl první trénink a pohyb v lese po dlouhé době – a překvapivě to šlo fakt dobře. Jak by řekl Glóňa, sprinty mi evidentně svědčí.
Celkově bylo letošní léto poměrně náročné – nejprve mistrovství světa ve Finsku, v srpnu pak již zmiňovaný evropský šampionát ve sprintových disciplínách. Jak jsi se svými výkony prozatím spokojená a s jakým nejvíc?
Rozhodně to je náročná sezóna. Nejvíc jsem cílila na MS ve Finsku. Brala jsem už jako úspěch, že jsem tam s českým týmem jela. Ale úplně se to nepotkalo s očekáváním. I když jsem věnovala přípravě dost času a úsilí, závod mi nevyšel. Závody odběhané na ME beru spíš jako zkušenosti, které mě můžou posouvat dál. Asi nejvíc jsem spokojená právě s mistrovstvím na klasice a taky s povedeným longem na světovém poháru v Idre.
Co je Tvoje nejoblíbenější disciplína – je to právě klasika? A pokud ano, proč?
To je dobrá otázka, já asi sama nevím (úsměv). Dřív bych rozhodně řekla, že klasika. V Česku bych si asi pořád vybrala královskou disciplínu, ale na světových závodech už bych si tak jistá nebyla. Směrné časy na 90 minut na Tove Alexandersson znamenají pro mě čas okolo dvou hodin v lese, to už je hodně na morál. Ale rozhodně pořád mám radši les, i když ke sprintům si už taky víc nacházím cestu.
Kde myslíš, že je v orienťáku Tvoje nejsilnější stránka? A na čem si naopak myslíš, že je potřeba ještě zapracovat?
Ty jo, to teda nevím. Člověk to už všechno dělá nějak automaticky. Slabší stránka je pro mě asi obecně sprintová technika.
Jaké máš plány do konce sezóny?
V rámci svěťáku chci posbírat zkušenosti – nijak vysoko si ve sprintech zatím netroufám mířit. A na domácím šampionátu štafet a družstev doufám, že se nám zase podaří urvat pro Kamenici medaili ve družstvech a ve štafetách s holkama taky bojovat o přední příčky.
Zmiňuješ svůj domácí oddíl OK Kamenice. Teď ses přestěhovala z Prahy do Brna, plánuješ běhat za brněnský oddíl? A jak hodnotíš své nové tréninkové prostředí?
Za žádný brněnský oddíl běhat neplánuju, jsem věrný Kameničák (smích). Co se týče prostředí okolo Brna, zatím jsem toho tady tolik neodběhala, ale velká výhoda Brna je, že je relativně malé, takže se dá kousek popojet a jsem někde na kraji města. Myslím, že to tady půjde (úsměv).
Chystáš se třeba pro zpestření i na nějaký hladký kros nebo třeba delší závod?
Během sezony jsem nad tím neměla čas přemýšlet, ale asi ano, na podzim si tam nějaký kros možná švihnu.
Máš již nějaké plány na další sezonu? Plánuješ opět delší pobyt ve Finsku, kde jsi před dvěma lety studovala a trávila tam čas i letos na jaře?
Nevím, jak to příští jaro bude se školou, ale na nějakou kratší dobu bych do Finska určitě jela ráda. Sever je vždycky dobrá orienťácká škola. Příští rok bude sprintové mistrovství světa a já se budu chtít zaměřit spíš na lesní vrcholy sezony – světový pohár u nás v Česku ve Vyšším Brodě a ME v Litvě. Ale to je všechno daleko, na plánování je ještě čas (úsměv).
Již 26.–28. září se Lucka představí také na světovém poháru ve Švýcarsku, kde ji čekají sprint, sprintové štafety a knock-out sprint, tak nezapomeňte fandit!
Použité fotografie: Erling Thisted / IOF, Pavel Švadlena a Petr Kadeřávek
