Marek Prášil: O medailích z WMOC i nadcházejícím MČR na klasice
Marku, vraťme se na úvod ještě k uplynulému WMOC v Gironě. Jak bys zhodnotil terény a závody celkově v porovnání s předchozími šampionáty?
Já jsem těch WMOC ještě moc neabsolvoval. Jestli si dobře pamatuji, tak čtyři. Ale když bych měl srovnat a hodnotit terény, prostory sprintu v historické části Girony, tedy kvalifikace i finále, se mi líbily moc. Byly orientačně zajímavé podobně jako před třemi lety v přímořských městečkách v Garganu v Itálii. Terény lesních disciplín už tak pěkné a zajímavé nebyly, ale zhruba odpovídaly očekávání. Vyzdvihl bych asi jen terén finále middlu, sice letecký, ale s vrstevnicovými tvary na dunách. Organizace závodů byla fajn, jen by bylo logičtější v takové lokaci volit jiný termín. I když pořadatelé dělali maximum pro to, aby se dalo i v takových vedrech obstojně závodit.
Jak sis poradil s velkým teplem?
Na teplo jsem byl psychicky připravený, takže mě to zase tolik nepřekvapilo. Ale samozřejmě, že hlavně při longu to bylo docela na morál. Ve volném čase samozřejmě hodně pomohla koupačka v moři (smích).
Hned na úvod jsi vybojoval zlato ve sprintu, a to přitom není úplně Tvoje disciplína. Jak jsi byl spokojený se svým výkonem?
S umístěním jsem spokojený. Co se týče mých výkonů, semifinále sprintu bylo na mé sprintové schopnosti velmi dobré. Kromě zaváhání v pevnosti hned po startu jsem mapově i fyzicky odběhl solidní závod, který mne bavil. Specifikem bylo, že se běžel téměř celý z kopce. A hodně pomohlo měřítko 1 : 3 000, takže jsem neřešil čitelnost jako obvykle.
Finále sprintu už bylo fyzicky náročnější kvůli velkému převýšení. Mapově to bylo složitější na vyčtení průchodů hradbami do historické části města. Tam jsem udělal dvě chyby a v hlavě bojoval s motivací. Na předsběrku byl pak dlouhý postup z kopce s volbou zprava nebo zleva, zvolil jsem správně a rozbalil to. Na předsběrce jsem ztrácel vteřinu, v cíli z toho nakonec bylo zlato ve stejném čase s Belgičanem Lenges Guido, to pro mě bylo velké překvapení (úsměv).
A co lesní disciplíny? Tam jsi přidal stříbro na middlu a 4. místo z klasiky…
Kvalifikaci lesních disciplín jsem začal letmým startem, kdy po dlouhé cestě klusem jsem šel rovnou na startovní čáru. Možná i z toho plynula hned špatná volba na jedničku, kde jsem si osahal místní hustníky. Bylo hodně o štěstí, záleželo, jakou stopu člověk zvolil, jednotky metrů hrály roli, jestli se zasekne a bude se muset vracet, nebo hustník projde relativně bez problémů. Jinak to bylo spíše fyzicky náročné v terénu se zmíněnými hustníky, občas nepříjemným podrostem a písčitými cestami. Chtělo to jít trochu volněji, mimo jiné i proto, abych ve finále nestartoval úplně na konci a mohl jít dřív, ve významně nižší teplotě. Každá hodina byla znát. To se mi úplně nepovedlo a startoval jsem skoro na konci (úsměv). Finále bylo situované více k moři do plošší části, která byla převážně dobře průběžná občas s hustníky a vrstevnicovými detaily. Byla tam pasáž připomínající vracovské duny. Takže letecký závod, který se mi podařil s jednou půlminutovou chybou a fyzicky i v tom počasí velmi dobře. Nicméně Michail Mamleev (pamětníci ho budou znát) ukázal už v kvalifikaci skvělou formu a ve finále vyhrál o minutu a půl. Trochu mu pomohlo, že po dvou třetinách trati už mi viděl záda.
Pojďme ještě k finále klasiky…
V pátek, kdy se běžela klasika, bylo asi největší teplo. I zde jsem startoval úplně na konci startovního pole (předposlední), s vítězem middlu v zádech. Asi přemotivovanost vedla k velké chybě na postupu po cestě hned na druhou kontrolu. Na čtyřku při dlouhém postupu jsem měl úplný zkrat, kdy jsem se překoukl a odbočil na sedmičku. V hlavě jsem měl po závodě, ale snažil jsem se pokračovat a přes několik dalších chyb a vyčerpání z vedra v závěru jsem závod doběhl. Sám jsem byl překvapený, že jsem ve výsledcích tak vysoko (úsměv).
Před pár dny jste se vrátili ze soustředění ve Švédsku, jaké to tam bylo? Pro koho bylo soustředění určené?
Využili jsme svazový projekt STK a vyrazili s 31 šikovnými mladými orienťáky ve věku 12–20 let a několika trenéry z oddílů na Vysočině na tréninkový kemp do Ånnaboda-Örebro. Většina z mladých byla na severu poprvé, takže to pro ně byla velká zkušenost. Bohužel se na náš turnus nepřihlásil žádný ambasador z řad reprezentantů, proto je zastoupil můj syn Tomáš, který většinu tréninků s ostatními trenéry odstínoval a udělal kvalitně rozbory jednotlivých tréninků. Mapové tréninky doplnila večerní cvičení, která vedla Janča Benešová. Tréninky byly nachystané od Roberta Heczka skvěle v různých typech terénů s různou orientační náročností a typem tréninků. Celý týden jsme výborně spolupracovali se slovenskými orienťáky pod vedením Joža Poláka. Bylo fajn si navzájem předat nějaké zkušenosti a také jsme se podělili o sběr kontrol, jelikož jsme byli poslední turnus. Soustředění pěkně vygradovalo farstovaným hromaďákem v okolí kempu poslední den před odjezdem, kde se naši poměřili i se slovenskými dorosteneckými reprezentanty. Buzola, borůvky, brusinky, bažiny, vrstevnice, generalizace, odhad vzdálenosti, popisy, discgolf, pěkné počasí, aspoň jeden deštivý den, skupinové vaření, to jsou pojmy, které si, kromě jiného, budeme z týdenního pobytu pamatovat. Díky za tu příležitost.
Myslíš, že je důležité, aby mladí závodníci jezdili do severských terénů? Jak si s nimi při své první zkušenosti poradili?
Jednoznačně ano. Říká to teorie, zkušenosti ostatních orienťáků i moje osobní. Konkrétně při tomto týdnu bylo fajn sledovat, jak se většina svěřenců postupně zlepšuje. Postupně se učili plánovat celý postup, precizně – a častěji než u nás (úsměv) – používat buzolu, odhadovat vzdálenost, číst vrstevnice i chápat větší generalizaci mapy. Teď bude na nich a na jejich trenérech, aby na to navázali a tyto schopnosti rozvíjeli dále.
I na Vysočině se podílíš na organizaci tréninků pro mládež. Jak to konkrétně vypadá?
Letos jsem se domluvil se SJH a pomáhal chystat mapové tréninky zaměřené na dorost v terénech České Kanady, kde kůrovec neřádil tak jak u nás na Třebíčsku nebo Jihlavsku. Takže přitom jsem se dostal pravidelně do lesa s mapou. V Třebíči jsem s malou skupinkou dělal jednou týdně běžecké tréninky – chodili jsme na dráhu, ale i do terénu, běhali kopce, různé intervaly…
A jak to kombinuješ se svým vlastním tréninkem? Kolik toho zhruba za týden naběháš?
Záleží na fázi sezóny. Můj trénink se v posledních letech skládal z běhu, běžek, kola, plavání, posilování. K tréninkům s dorostenci – tedy mapovému a běžeckému, přidávám většinou v pátek před závody lehký výběh. Občas si zajdu na kolo, zařazuji posilování a téměř pravidelně bazén. A kolik naběhám? Při pohledu do Stravy to je typicky 30–60 km týdně.
Jak důležité podle Tebe je zařazovat kompenzační cvičení (protahování, posilování) a jak často se mu věnuješ?
Je to velmi důležité. Snažím se každý den ráno alespoň čtvrt hodiny cvičit celé tělo. Plus aspoň jednou za týden až dva zařazuji běžecké posilování. Chtělo by to častěji a trochu systematičtěji (úsměv). Líbí se mi, jak to dělají v ZBM, o čemž mám informace od syna Tomáše.
Jaké máš plány na podzimní sezonu? Plánuješ MČR na klasice? A pokud ano, jaký tam máš cíl?
Moc neplánuji, dost záleží na zdraví. Ale určitě bych rád běžel štafety a družstva, což mě hodně baví. Na MČR na klasiku jsem přihlášený a rád bych zaběhl konkurenceschopný výkon. Uvidíme, jestli se mi ještě podaří potrápit mlaďáky (úsměv).
Co třeba horský orientační běh nebo nějaké delší závody, nelákají Tě na závěr sezony?
Lákají mne moc. Čím dál víc mne baví běhat delší tratě, ale zdraví říká, abych to nepřeháněl. Takže se spíše nezúčastním.
