Miloš Nykodým: Na MEDu by našim dorostencům mohly terény hrát do karet
Miloši, zastihuju Tě v rušném období – již tento týden se běží MED v okolí Brna a Ty jsi stavitelem trati na královské klasice, navíc máš před svatbou… Jak probíhají přípravy a co se uskuteční dřív?
Ahoj Káťo, je to tak, zastihuješ mě v opravdu hektickém období. A i když jsem si s tratěmi pro MED začal hrát velmi brzy, v posledním měsíci nastaly nějaké komplikace, které si vyžádaly moji pozornost a relativně velké změny. Svatbu zaštiťuje určitě z mnohem větší části Gabča, já pomáhám s drobnostmi. Tento týden proběhne ME dorostu a hned další sobotu se žením.
Pojďme se podívat na nadcházející MED. Na co bys závodníky nalákal, jaký je čeká terén a tratě?
Pojďme si říct, že MED je výběrová akce a jako taková snese tvrdší tratě. Závodní terén je pro takové tratě, které mají prověřit jak fyzicky, tak především takticky, jako stvořený. Doufám, že jsem definici klasické tratě neudělal ostudu. Na závodníky čekají prudké svahy s převážně dobrou průběžností (odhlédneme-li od prudkosti), s maximálním výškovým rozdílem cca 280 m, což už je pěkná stojka. To je prostředí jako dělané pro velmi zajímavé volby postupů.
Mají podle Tebe čeští dorostenci v domácím prostředí šance na medailová umístění? Na jaké distanci myslíš, že největší?
Naši dorostenci jsou historicky velice úspěšní a myslím si, že v domácím prostředí tyto statistiky potvrdí. Štafetový závod bude pro naše mladé naděje specifičtější, a tak si myslím, že jim bude hrát terén více do karet.
Myslíš, že pomůže domácí atmosféra a vyburcuje k lepším výkonům? Jaké máš Ty zkušenosti z mezinárodních akcí konaných u nás? Pomáhalo Ti povzbuzování domácích fanoušků?
Domácí atmosféra je kouzelná a přidává jak na motivaci, tak současně na nervozitě. Bude tedy hodně záležet, jak se s tím mladí závodníci poperou po psychické stránce. Já jsem těch domácích mezinárodních závodů zažil hodně SP 2011 Liberec, ME 2016 Jeseník, SP 2018 Praha, MS 2021 Staré Splavy a SP 2023 Česká Lípa. A minimálně na tom prvním jsem jako „nezkušený“ dvacetiletý mladík nezazářil. Atmosféra velkého závodu mě svázala. Na těch dalších už to bylo jen pozitivní.
Jak hodnotíš výkony našich reprezentantů na uplynulých světových šampionátech?
Na JMS naši řádili – v dobrém slova smyslu (úsměv) a jsem hodně zvědavý, jestli příští rok potvrdí i ve Švédsku pozice posledních let, kdy k nim byl terén shovívavější. Věřím, že mají současní junioři a starší dorostenci větší zkušenosti ze severu, než jsme v jejich věku měli my. Co se týče MS ve Finsku, tam si myslím, že šampionát začal a skončil pozitivně. Ono je opravdu velmi těžké konkurovat světové elitě i v terénech, které jsou nám bližší, natož ve Skandinávii. Takže MS z výsledkového hlediska hodnotím jako – štafety holky super, kluci udrželi top 8, což je důležité, takže dobrý. Klasika byla podle mě trošku provar. Těžko říct, jaká byla příčina. K tomu si musí závodníci přijít sami. Úvodní krátká trať, kde byli v podstatě všichni tři kluci top 20, jako slušný standard bez ústřelu mezi nejlepší. Velmi pozitivně vidím úspěšné vystoupení juniorů Dana (krátká oba závody) s Luckou (kvalifikace krátké a především druhý úsek štafety), což jsou pro ně nesmírně důležité zkušenosti, které zúročí za dva roky v Maďarsku.
Zmiňuješ Dana s Luckou, kteří letos zvládli oba šampionáty, a po úspěšném JMS odcestovali i se seniorskou reprezentací do Finska. Vidíš ve výkonech současných juniorů příslib do budoucna do dospělých? Co bys juniorům poradil, že by měli udělat, aby se jim povedl úspěšný přechod do seniorské reprezentace?
K úspěchu nevedou žádné zkratky! Takže systematicky na sobě pracovat a přidávat zátěž. Je potřeba, aby výkonnost rostla postupně, a s ní aby se zvyšovaly výsledkové cíle. Už v juniorech jde hodně vidět, kdo na sobě roky pracuje a kdo je spíše dorostenecký talent, který najednou naráží na realitu vrcholového sportu, kde talent nikdy nestačí a stačit nebude. Z generace, která teď v juniorech dozrává, mám dobrý pocit a věřím, že o nich ještě hodně uslyšíme. Ovšem jako trenér/mentor bych jim teď vštěpoval pocit pokory, že vstupem mezi dospělé to teprve začíná a ne každý má ten přechod plynulý jako Kasper Fosser nebo Tove Alexandersson (kteří získali zlato na JMS a hned o rok později zlato na seniorském MS).
Pojďme k Tobě. Letos to vypadá, že se Tě drží smůla na zranění, a vlastně i kvůli tomu jsi odstoupil z kvalifikačních závodů na MS.
To máš pravdu, už od švédské 10mily se to se mnou táhne. Každý týden něco nového. Co se týče nominaček na MS ve Finsku, byli jsme s repre trenérem domluvení, že je poběžím, a když budu mít ze svého výkonu dobrý pocit, tedy že to na MS bude stačit na dobrý výsledek, budu o nominaci usilovat. V nominačním závodě na krátké trati jsem běžel dobře až na předsběrku, kde jsem nechal skoro tři minuty, a tím i prohrál souboj o první místo a jistý flek na MS. Pocitově to ale ani tak nebyla žádná sláva. Klasická trať byla od mých orienťáckých začátků mojí doménou, ale věděl jsem, že i když mám letos naběhané hodně, je rozdíl, jestli brousím asfalt kolem řeky nebo trailové pěšiny za domem, nebo poctivě trénuji na OB s fokusem na severské MS. Klasika v Jakuszycích mi ostře ukázala realitu. V terénu jsem neměl ani tak problém se sílou nebo během, ale spíš balanční a celkově jsem měl strach z toho, že nevidím, kam došlapuji. Asi stáří (smích). Celou klasiku jsem absolvoval na strašně nízkých tepech a pocitově jsem už asi na třetí kontrole věděl, že na MS jet rozhodně nechci.
Takže zranění přišlo až po nominačkách? Každopádně se Ti po něm podařilo vrátit se akorát na MČR v middlu a vyhrát tam…
Tři dny po nominačkách jsem byl běhat za domem a zatměl jsem. Čekal mě poslední seběh lesem na sídliště a ejhle rup – kotník v p**! Tak moc ale, že jsem ani ten poslední kilák nedoběhl/šel. To bylo dva týdny před mým vrcholem sezóny, Jukolou, a tři před MČR na krátké. Po pěti dnech jsem mohl sednout na kolo, ale běžecký trénink jsem vlastně až do MČR neabsolvoval ani jeden. Na middlu se mi pocitově běželo opravdu těžko a měl jsem vysoké tepy. Úplně mi nehrál do karet profil trati, kdy se od cca desáté minuty jen stoupalo a bylo to velmi fyzické. O to větší jsem měl v cíli radost, že jsem to dokázal vyhrát. V mužích je to moje devátá medaile na krátké (4/3/2) a celkově medaile číslo 76 z MČR v orientačním běhu.
Vedle vlastního závodění se věnuješ i trénování svěřenců. Koho konkrétně a jak spolupráce probíhá?
Trošku pomáhám s tréninkem Honzovi Štěpánkovi. Ale musím ho pochválit, že si to zvládá chystat velmi dobře sám. Řešíme spolu hlavně případy, kdy je kolize více akcí a podobně. Od letoška nově trénuju taky Jonáše Hubáčka. Roční plán a souhrn akcí, kam chce jet, si vytváří sám. Já pak vytvářím tu výplň mezi. Plánuji mu jeho vlastní soustředění – třeba i letošní Keňu – ale pokud jede v rámci orienťácké akce, musí se přizpůsobit tamnímu režimu.
A Ty jsi trénoval dřív pod trenérem, nebo ses vždycky připravoval sám?
Celé dorostenecké a juniorské období jsem odtrénoval podle společného plánu skupiny od Libora Zřídkaveselého. Na toto období strašně rád vzpomínám. Měli jsme super partu a bylo úplně přirozené na tréninky chodit. Těšil jsem se tam. S odchodem na VŠ přišel i odchod ze skupiny. V Brně byl v té době na doktorandském studiu Honza Procházka (Bet) a já se hodně napojil na něj a jeho trénink. Přizpůsoboval jsem se mu, jak jen to šlo, a odběhli jsme toho spolu hodně. Současně jsme se občas objevili i na Liborově tréninku. Až když Bet odjel z Brna, naskytla se mi příležitost využít z repre podporu na trenéra, a tak jsem někdy v roce 2017 začal spolupracovat s MUDr. Zbyňkem Pozdíškem. S malou přestávkou jsme spolupracovali až do léta 2023. Od soustředění v Livignu před MS23 se trénuji opět sám.
Nedá mi to se ještě nezeptat: jak to vše zvládáš časově? Podle všeho pracuješ, do toho se věnuješ svému tréninku, trénuješ svěřence, teď jsi stavěl klasiku na MED… Zbývá Ti čas na regeneraci? A nějaký volný čas?
Zní to hekticky, ale zvládám to celkem v pohodě. Velká část mé práce se týkala orienťáku v ZBM. Na to se napojily jiné melouchy. Ale mám čas se i flákat. Jen na tu regeneraci už není tolik času (kromě pořádného spánku) ani peníze. Ona ta poctivá regenerace leze dost do peněz. Po loňském ukončení reprezentační kariéry už v tom nevidím ani takový smysl… Jestli zregeneruji trénink rychleji, nebo pomaleji, mě teď tolik netrápí. Honění každé sekundy zlepšení už je za mnou. Volný čas rád trávím sportem, takže ani nepociťuji, že bych ho měl nějak málo. Každý trénink je teď vlastně čas, který pracující lidé berou jako volný čas.
Jaké máš další plány na tuto sezonu? Myslíš, že se zvládneš připravit na další reprezentační akce (světové hry, světový pohár)?
Když jsem loni po SP ve Finsku bilancoval co a jak dál, zjistil jsem, že na skandinávské závody už se z Brna nedokážu připravit tak, aby to výsledkově stálo za to. Na MS ve Finsku bych asi svoji „šnůru“ top 10 z klasiky neudržel a toto vědomí společně s tím, že sprinty jsem pověsil na hřebík už po MS v roce 2021, mě přimělo k ukončení kariéry, i když jsem si ještě vrátka nechal po domluvě s Šéďou otevřená. Ale po letošních nominačkách už je to finální rozhodnutí.
